Google+

sobota 30. dubna 2016

Soaphoria: Olivovník


Co se vám vybaví, když se řekne Soaphoria? Kdybyste se oprostili od toho, jestli tuto slovenskou přírodní kosmetiku znáte nebo ne, co se vám vybaví? (to je dnešní úkol do komentářů - vaše první asociace) Mi se vybaví hory (nevím proč), mýdlo (soap) a euforie. S těmito asociacemi jsem nemohla jinak, než vyzkoušet i nějaké to mydlení. Mýdla od Soaphorie jsem objednávala z internetového obchůdku s kamennou prodejnou v Praze NuSpring. O tom, jak zmatený umím být zákazník, a jak na mě byli při všem tom zmatkování v NuSpring hodní, si můžete přečíst tady.

Mýdlo, o kterém si budeme povídat dnes, se jmenuje Olivovník a jeho hlavní složkou je, jak již název napovídá, olivový olej.


Antioxidační a regenerační, výživný a plný vitamínů, takové mýdélko Olivovník je. Snažím se svou náturu, zvyklou na tekuté sprcháče, přesvědčit o tom, že i do sprchy je tuhé mýdlo bezva. Olivovník jsem ale používala převážně na ruce během zimy, kdy jsem hledala nějakou šetrnou alternativu na moje přehnané mytí. Myju si totiž ruce strašně, ale strašně často. Tomuhle procesu jsem se naučila během střední, kdy hrozily různé exotické chřipky, a vydržel mi dodnes. Ráno vstanu, umyju si ruce. Přijdu do místnosti z venku, umyju si ruce (tohle by měla být klasika). Šáhnu na peníze, umyju si ruce (nevíte, kde všude byly a kdo na ně kde šmatal, protože kovové páďo vám před vrácením na nákupu nikdo nevydezinfikuje). Moje umývací úchylka dochází tak daleko, že si umývám ruce i po sáhnutí na cizí propisku, klávesnici nebo telefon. To je totiž taky pěkná snůška baktérií, takový telefon. Chtěla jsem tím ale říct, že jsem si přes zimu, kdy mám nejvíce vysušené ruce, mydlila Olivovníkem a bylo to bájo!


Ty moje pracičky jsou totiž hrozně náchylná věc. Pořád je jim zima, pořád něco dělají a pořád si je umývám. Nemůžu se proto mýt hned tak ledajakým mýdlem a záměrně vyhledávám jemná a citlivá. Mýdlo Olivovník Soaphoria bylo perfektní, vždyť ho doporučují i pro dětičky. Mýdlo je lehké, jemné, nepění tak moc, aby to bylo podezřelé a vůbec, ale ani krapítek nevysušuje, ba naopak zvláčňuje. Dobře jsem si všimla, že nemusím tolik používat krémy a rituál umýt - namazat najednou nemá smysl, když ruce po mazání ani neprahnou. Mýdélko nemá žádnou zvláštní vůni, přišlo mi, že ať čuchám, jak čuchám, nějak nic necítím. To ale vůbec nevadí, protože taková jemná a neznatelná vůně je mnohdy lepší, než přehnaný chemický dryák. 

Ani nevím, jestli jsem v tom svém dnešním žvatlání dobře popsala ten kouzelný Olivovník. Shrnutí - jemná neznatelná vůně, jemné mýdlo, které nevysušuje, dlouho vydrží, pokožce dodá vitamíny a je znát, že je hydratovaná. Perfektní i pro citlivou kůži.



čtvrtek 28. dubna 2016

Soaphoria: organický krémový deodorant Nevinnost


Dlouho jsem přemýšlela, co a jak napsat o krémovém deodorantu Nevinnost z dílny slovenské přírodní kosmetiky Soaphoria. Jaký ten deodorant vlastně je? Mám ho ráda, nebo ne? A jak voní? Mám ho od podzimu a stále jsem se nerozhodla, jaký je. Je totiž takový zvláštní a byl to můj první krémový deodorant. Dlouho mi trvalo pochopit, co to ten krémový deodorant vlastně je, zvlášť pokud je přírodní. Už to asi mám, ale stejně si svým závěrem nejsem jistá. Dnešní recenze bude proto zcela na vážkách.


Vůně deodorantu je jemná, zvláštní, neuchopitelná. Při hodně velkém soustředění rozpoznávám něco jako tea tree olejíček. Vařili jste si někdy v dětství polívky z kytiček? My jsme vždycky se sestřenkami a kamarádkami u babiček vyplenily zahrádku a všechny květy, co jsme natrhaly, jsme rozmačkaly s vodou. Dávaly jsme tam všechno - růže, fialky, rozmarýn, levanduli, mátu nebo muškát. Zrovna ten muškát jsem ale neměla ráda, protože teoreticky "dobrou" vůni polívčičky zkazil. A takhle nějak voní i Nevinnost zabalená do plastové krabičky s hliníkovým (asi) víčkem. Jako hezké kytičky s muškátem navrch. Je to hezká vůně, ale taková zvláštní. Jako kytičky, které někdo přelije tea tree olejíčkem. Ale jen trochu.


Deodorant Nevinnost od Soaphoria je krémový, tudíž má i konzistenci jako krém. Lehce ho lze nabrat prstem a nanést na požadované místo. Nějak se nedokážu smířit s tím, že to není "čistý" krém, ale jsou v něm hrubé částečky, které se nevpijí a zůstanou na pokožce (kde se pak otřou do trička). To ale není jen výsadou Nevinnosti, podobné drobné částečky má i deodorant Ponio. Ponio ale mnohem lépe voní, takže mu můžu nějakou tu chybičku odpustit. Ale deodorant Nevinnost je prostě takový, no, nevím.


Od přírodních deodorantů jsem se už naučila nečekat "naprosto suché podpaždí". Pochopila jsem totiž, že se jejich používáním rozhoduji nepoužívat ucpávací chemické přísady (jako hliník) a raději se během dne víckrát přetřu, nebo přecáknu něčím voňavým (třeba takovou voňavou vodičkou neboli sprejem na tělo od Yves Rocher z letní jablíčkové limitky, který s sebou nosím pořád. Když už mám pocit, že dostatečně nevodím, cák s tím do podpaždí a hotovo. Úplně košer přírodní to není, takže teď vyhlížím jiné takové osvěžovače - pokud znáte, napište mi do komentáře co a jak, jo?). 

Přírodní deodoranty používám na doma a Nevinnost používám hlavně na nohy (a to asi jen proto, abych ho nějak vypotřebovala). Jednou za čas ho zkusím dát i do podpaždí, a pak se divím, že nevím, proč si o něm myslím, že není dobrý, když je vlastně hezky jemný a příjemný. Jsem z něj rozpačitá. Nebude to špatný produkt, ale nevím, jestli bych ho doporučila. Něco mi na něm vadí, ale stejně jako nedokážu popsat jeho vůni, tak nedokážu říct, co. 


úterý 26. dubna 2016

Piccolo & Makronky

Tak já vám něco řeknu. Těhletěch hipsterských výrazů mám až po krk. Jsem mladá holka, ale nad hovadinama se dokážu rozčilovat jak babička v kauflandu, když zrovna došly zlevněné špagety. Kdo má chuť, pojďte se dneska nad dvěma nesmysly rozčilovat se mnou. Těmi jsou hnutí Piccolo & nesmyslné Makronky.

Zdroj
Piccolo neexistuje, přečetla jsem si jednou na kartičce ležící na stole v kavárně. Jak to, podivila jsem se. Vždyť jsem právě jedno dopila! Nejprve jsem se tomu od srdce zasmála, té pasivně agresivní kartičce, ale když jsem pak najela na webovky, které se hemží až radikálně agresivními "vadí nám, nene, neexistuje, ve světě to není, češi kazí espresso" a podobně, bylo mi z toho spíš smutno. Proč tu někdo nebojuje třeba za to, že všemu, co se zalije horkou vodou, říkáme "čaj", i když třeba ve Španělsku si to bez znalosti slova "infusion" neobjednáte? Už vidím ty květinkaté kartičky s výkřiky HEŘMÁNKOVÝ ČAJ NEEXISTUJE. Češi kazí výraz ČAJ, protože z bylinek je to INFÚZE a basta fidli!

Zdroj
Víte, co mi můžete? Přinést jednoho mátovýho čajdu s medem a jedno pikolíčko. Se sojovým mlíčkem, hnědým cukrem a bez šlehačky. 

S piccolem jsem upřímně nikdy neměla problém, protože preferuji spíš takové ty holčičí kávičky jako latté nebo cappuccino. Cukr, mléko a hlavně, ať tam není cítit chuť kávy. Když jsem ale zjistila, že mi takové porce mléka prostě nedělají dobře, začala jsem požadovat malé ristretto. A narazila jsem. Když jsem si totiž začala v kavárnách a restauracích objednávat ristretto, často jsem se setkávala s nevěřícnými pohledy CO to jako po nich chci. Kultura a kvalita kávy (neboli volně dostupné a tolerované drogy) se v Čechách výrazně zlepšila za ty roky, co chodím po kavárnách. Ze začátku si ale s těmihle pojmy nikdo nedokázal poradit. Trochu mě to mrzí, že chceme vymítit tohle naše české vyjádření kávy, protože chceme být světoví, ale každá země má svou verzi, což už jsme nedomysleli.

Zdroj
Ve Španělsku se třeba například pije cortado, prostě malé kafíčko s mlíčkem. Prostě ristretto, prostě pikolíčko. Verzi "corto" už seženete třeba v takovém Costa Coffee. V Itálii s cortadem ale nepochodíte. Nebo já jsem nepochodila. V Miláně jsem poprosila o jedno cortado a nevěděli si se mnou rady, tak jsem skončila s kapučínem. A další věc. Chceme se opičit kulturou kávy po Italech, ale odkud se ta káva bere? Aha? Na to už nemyslíme. Největšími pěstitely a producenty jsou Brazílie, Vietnam, Kolumbie, Indonésie, Etiopie, Indie, Mexiko, Guatemala, Uganda a Pobřeží slonoviny, v tomto pořadí. My v Evropě si to kafčo jen nakoupíme a přetváříme do všech možných podob. Jó o kaprovi, to bychom kázat mohli, ale o kávě? Nemyslím si.

Zdroj
Mým druhým rozhořčením nad hipsterskou kulturou (a tu tak nazývám ne proto, že by se tak jmenovala, ale protože mě to dneska napadlo a vůbec to s tím nesouvisí a protože mi jdou knírky a tyhlety dvě dnešní záležitosti ruku v ruce. Dlouho jsem nad mustážema všude kolem opovrhovala a dávala oči v sloup, než jsem si přečetla, že se jedná o charitativní věc a zklidnila jsem rozbouřený hormon dojetím.) jsou  M A K A R Ó N K Y. Nechceme mít v Čechách piccolo, ale chceme zprzněný název "makronka". VYPADLO VÁM PÍSMENKO JEŽIŠMARJA! Chceme se opičit s kávou po Italech, ale že bychom správně opsali "macarons" po francouzech, to už nám nejde. Makrrrroooonka. 

Zdroj
Na důkaz své absolutní neprůstřelné pravdy proložím článek obrázky s nápisem macarons, aby bylo hodně vidět, že vím, o čem mluvím :D Vlastně ani nevím, proč se nad makaronky tak rozčiluju, protože mi ani moc nechutnají (tedy ne ty, které se dají koupit v Čechách. Jediné opravdu dobré jsem ochutnala v Bordeaux a srovnání snad ani nemá smysl.). To slovo mi prostě vadí, v uších mi zní jako škrábání kovovýma hrabičkama po kapotě staré stodvacítky, napsané zase vypadá jako nesmysl.

Jinými slovy, až někdy v kavárně uslyšíte hlas JEDNO PIKOLO A MAKARÓNKU, budu to pravděpodobně já. Doufám, že si z dnešního článku vezmete poučení o tom, že na blog si může psát kdo chce co chce za nesmysly a nesmíte brát žádné slovíčko a výrok stoprocentně vážně. Bůhví, jestli se u psaní těma makronkama náhodou nanácpávám, že?


Která česká zprzněná slovíčka vám vadí?



pondělí 25. dubna 2016

Unboxing: Dubnový LoveLula Beauty Box

Jsou dny, kdy mě potěší nalezená skleněnka tak, že bych o ní mohla psát oslavné sonety. Pak jsou dny, kdy by mi ani nejlepší šampaňské, projížďka limuzínou v krásných šatech a záplava vitonek zdarma neudělala radost ani trochu. V takových dnech je lepší vůbec neotevírat poštu, protože se z věcí, na které se těším, třeba vůbec radovat nebudu. S takovouhle unavenou a nenadšenou náladou jsem otevřela dubnový Lovelula beauty box a s úšklebkem jsem si řekla "to má být jako všechno?" Bylo mi jasné, že s takhle protivnou a nevděčnou Primadonnkou radši nechci mít nic společného a důkladné obhlížení "co nového v krabičce" jsem nechala na další den.


Vyspala jsem se do růžova a ráno moudřejší večera. Hned se mi krabička líbila víc! Na úvodní kartičce jsem si přečetla, že se jedná o nejdražší produkty, které kdy LoveLula v beauty boxu posílala. Kartička hlásá, že mají produkty cenu více jak 50 liber. Nu, teda! Pojďme se podívat na ty zázraky!


V Lovelula Beauty Boxu jsem našla šest produktů, tři v plné velikosti a tři vzorečkové. U minulého březnového boxu, který byl mým prvním, jsem se radovala, že můžu konečně vyzkoušet značku Skin Blossom. U druhého boxu jsem doufala ve větší rozmanitost, Skin Blossom se tu objevil znovu v podobě pleťového krému. Skin Blossom Nourishing Face Moisturiser má objem 50 ml a vyjde na £7.95.

Co mě trochu zamrzelo jsou další vzorečky/cestovní balení péče o pleť značky Urban Veda, protože ty stejné (jen jiné verze) byly i v předchozím boxu. Nejsou špatné, ale radši bych vyzkoušela něco jiného. Tyhle malé cestovní verze se dají na stránkách najít mezi vzorečky a jsou po jedné libře, dohromady stojí tedy tři.

Nejdražší produkt z celého balíčku (který sám o sobě stojí víc, než na kolik jeden balíček vyjde) je pleťový krém Barefoot Botanicals SOS Repair & Renew Light Moisturising Lotion, který má 28 ml a stojí £21.00. 

Druhý nejdražší produkt je oční gel PHB Ethical Beauty, Brightening Eye Gel with Organic Eyebright & Neroli, má 15 ml a stojí £16.95. Se slevou, která na stránkách ještě před pár dny běžela, ho pořídíte za £12.71.

LoveLula se tentokrát plácla přes kapsu a poslala drahou a "luxusní" péči o pleť. Worth over £50 ale není tak úplně pravda. Ať počítám, jak počítám, při plné ceně všech produktů mi vychází 48,90. Padesát liber zní ale lépe, než čtyřicet osum devadesát, to uznávám :D Na mě u beauty boxů působí spíš kvantita, než kvalita (pitomost, že?), protože mám pocit, že když toho mám hodně, tak je to super. Zatím jsem otestovala jen gel kolem očí a je ohromně fajn, tak se těším i na další produkty. 


POZOR! AKCE! SLEVA! Sleva 20% do konce dubna! Koho obsah beauty boxu zaujal, nebo si brousí zuby na jiný produkt těchto značek, dostane při nákupu do konce dubna slevu 20% - stačí zadat kód BBAPR16. Pokud se necháte unést a nakoupíte za 50 liber, pak získáte při zadání kódu FREEBOX jeden beauty box se šesti produkty zdarma!



neděle 24. dubna 2016

Bi-Oil: Zázraky na počkání


Když se před půl rokem začal na blozích objevovat nový neznámý zázrak Bi-Oil, se zvědavostí jsem pročítala všechny recenze a snažila se vymyslet, na co by mi mohl tenhle podivný oranžový olejíček vlastně být. Je totiž hlavně na strie.

Dlouho jsem netušila, co to ty strie vlastně jsou. Až díky Bi-Oilu jsem si pořádně prohlédla své nohy a zjistila, kolik jich vlastně mám. Pěkně děkuju. Upřímně, mi jsou nějaké strie ukradené. Buď se mám ráda se špíčky na břiše, celulitidou a striemi, nebo se snažím usilovně všech neduhů přírody zbavit. Pro tu druhou možnost je tu právě ten Bi-Oil. Vyhrála jsem ho v soutěži u Blueberry Pink a s vervou se pustila do testování toho zázraku na počkání.


Co teda Bi-Oil je a na co se používá? Oranžový vodový jemný olejíček, který se představuje jako zázrak na jizvy, strie, sjednocování pleti, stárnoucí a dehydrovanou pokožku. Aby Bi-Oil správně fungoval, měl by se používat alespoň tři měsíce při aplikaci dvakrát denně. Příbalový letáček ale statisticky sliboval výrazné zlepšení už po dvou měsících. Nu, mi to jedno balení vydrželo zhruba měsíc, což závisí na velikosti místa, kam olej aplikujete. Já se zaměřila na nohy.


Myslím si, že pokud nějaká kosmetika, lék či úprava stravy fungují, poznáte to hned. Neříkám, že do druhého dne po hubnoucím odvaru z bylinek shodíte pět kilo, ale myslím si, že to prostě poznáte. Je to vaše tělo, jste to vy a víte, jestli vám to či ono dělá či nedělá dobře. S tímto svým přesvědčením jsem zpozorovala, že s mými striemi na nohách nedělá Bi-Oil vůbec nic. Ono je totiž mnohem těžší zbavovat se x letitého neduhu, než používat olejíček třeba během těhotenství na rostoucí bříško (si myslím, zkušenosti nemám).


Po asi čtrnácti dnech, kdy mi plácání oleje na stehna přišlo stejně účinné jako házet hrách srnám, jsem se zamyslela nad tím, s čím by mi to mazání mohlo pomoct a rozhodla jsem se snížit oblast působení na holeně a lýtka. Proč? Protože mám tuhle holící oblast poškrábanou, protože se nejen neumím namalovat bez toho, aniž bych si řasenkou obarvila pomalu i nos, ale taky si neumím normálně oholit nohy. Takové poškrábané nohy se hojí docela těžko (zvlášť, když vás ještě baví si ňoupat zarostlé chloupky), takže tady by mohl ten zázrak pomoci víc.


Tady se ukázala má výše popsaná potucha o tom, co člověku dělá dobře. Hned druhý den jsem cítila, že to zabírá a že je mé holenní části nohou mnohem líp. Bi-Oil totiž hojení drobných ranek urychloval a sjednocoval barvu. Rovnou ale říkám, že měsíc používání opravdu nestačí a do dalších balení jsem nešla, takže jestli bych měla po třetím měsíci nohy hladké jak z časopisu, nebo dokonce i bez strií, to je ve hvězdách. Rozhodně ale můžu říct, že na něco to opravdu účinkuje.


Co se mi na tom haló okolo Bi-Oilu v Čechách nelíbí, je taky to, že se tu z něj dělá luxusní high-end kosmetika. Když jsem totiž Bi-Oil viděla u pokladny v Londýnském Primarku za pár libřiček, málem mi vypadly oči z ďůlků. Primark je pro mě taková levná hrabárna a pokud se tam prodává i u nás na piedestalu opěvovaná kosmetika, zřejmě se pravý význam ztratil někde cestou přes kanál La Manche. Nebo si místní prodejci myslí, že jsme národ tupý a prostě na to nepřijdeme.


Zkoušeli jste Bi-Oil? Co na něj říkáte?


sobota 23. dubna 2016

Interbeauty Prague 2016

Když mi v mailu přistála pozvánka od eshopu Zdraví-Krása.cz na pražský veletrh krásy Interbeauty Prague 2016, zajásala jsem a vysnila si nejlepší den svého života, kdy budu obklopena samými lákadly a nebudu vědět kam dřív chodit s otevřenou peněženkou a plnou kreditní kartou. Mé sny se s realitou potkávají snad jen ve chvíli, kdy po celém dni pobíhání ulehám do postele, která je opravdu taková, jakou jsem si vysnila. Jinak nikdy. Především mé sny o nabité peněžence a platinové kartě jsou poměrně vzdálené, takže jsem už předem sváděla vnitřní boj o výši limitní částky, kterou můžu utratit. Můj vnitřní dialog "Kup si všechno!" střídaný skeptickým "Ale co pak budeš jíst?" - "Vždyť mám ještě tři stravenky!" vyhrál skeptický hlas a pocit, že už musím být dospělá, když se umím sama se sebou domluvit. 


Jako posilu jsem si s sebou vzala kamarádku (DÍKY KAMARÁDKO! Bez tebe bych to nezvládla ♥), foťák a začínající bolest v krku, to aby nebyl život tak jednoduchý. Veletrh probíhal dva dny, pátek a sobotu 22. - 23.4. 2016. Vyrazila jsem v pátek po práci (ať to mám rychle z krku). Jsem tvor velice společenský, ale co se veletrhů týče, necítím se jako návštěvník ve vlastní kůži. Řeknu vám, že tento týden byl jeden z nejbláznivějších, které jsem letos měla. V práci jsme měli dvě akce, byla jsem na koncertu, moc jsem toho nenaspala a od půlky týdne se hlásila nějaká NEMOC, která sama nevěděla, co z ní vlastně bude. Kdybych do návštěvy Interbeauty nezatáhla víc lidí, tak se asi nezúčastním a jdu si rovnou lehnout.


Veletrh je pro mě vesmír nepochopitelný. Čas od času se akcí účastníme i v rámci firemních prezentací, chodíme okukovat i jiné veletrhy (před veletrhem krásy jsem se tak pracovně stavila ještě na Náplavce) a má očekávání, že se budou všichni ke mě chovat tak, jako já k nim, se nikdy nenaplní. Chci být totiž lovena a přemlouvána. Neříkejte mi, že tohle není typická ženská vlastnost. Chci, aby ke mě nadšení vystavovatelé přicházeli, ukazovali mi své produkty a přemlouvali mě, ať si koupím jejich vanilkový peeling za sedum stovek. Protože když už jsem na veletrhu, tak jsem velice lehká kořist. Jenomže to tak vůbec nebylo. Naopak, skoro jsem musela přemlouvat vystavovatele já, aby mi něco o té své mastičce řekli. Ale vezmeme to popořádku.


Primadonnka nemá ráda veletrhy. Nevím, čím to je, ale jakmile se ocitnu v hale, kde je spousta stánků a lidí, začnu panikařit a jsem nervózní. Nejradši bych se sebrala rovnou u vchodu a utekla. Když se po prvních deseti minutách oklepu, už je to trochu lepší. Pak ale zase zjistím, že mě vůbec nic z veletrhu nezajímá a musím se přemlouvat, abych se šla podívat alespoň někam. Zpomalím a začnu se dívat ke stánkům a v tu chvíli očekávám, že mě začne někdo oslovovat, bude mě chtít zdarma líčit, česat a dávat mi vzorečky. Nu, ne. Pak začínám být zpruzená, že o mě nikdo neusiluje, zpochybňuji (někdy nahlas) jejich marketingové strategie a hledám únikový východ v případě nárůstu paniky. Jsem prostě ideální návštěvník veletrhu. 

Když jsem se trochu osmělila a kamarádka navrhla "Necháme se někde namalovat a učesat?" snažila jsem se překonat svou stoupající hrůzu a šly jsme vyhlížet někoho se štětcem a malovátky. Nechaly jsme si namalovat obočí podle šablonky ("Když jsem šla já, musíš jít taky!") a dál korzovaly Pražským Výstavištěm v Holešovicích. Jediná akční paní, která nás odchytila, byla ze stánku Mary Kay ("Slečny, nechcete namalovat?" My "Jooo", paní "Bude to za sto korun", my "neee"). V jezírku mé zoufalosti se ale vynořil leknín klidu v podobě Havlíkovy přírodní apoteky.


Dlouho dlouho pokukuju po všem, co v Havlíkově apotece mají, a těšila jsem se, až je potkám naživo a nechám se přesvědčit o tom, co je pro mě nejlepší. Samozřejmě, že jsem si něco odnesla! O tom ale zase příště, do dnešního zoufalého článku se nadšené ódy přeci nehodí. 


S taštičkou v ruce a poučena o všem kytičkovém jsem se hned cítila mnohem líp. "Můžu si to tu u vás vyfotit?" ptala jsem se. Paní se smála a říkala, že tu nejsou nijak tajně a samozřejmě, že můžu. Všimněte si hlavně té umělecky zaostřené květiny vpředu na další fotce, což byl rozhodně účel! 


Při procházení těmi úzkými výstavními uličkami se ve mě střídaly pocity "všichni stranou, jde bloggerka" s opačným "hlavně, ať nikdo nepozná, že jsem bloggerka". Z toho druhého důvodu se mi nechtělo ani nic fotit, aby si o mě náhodou někdo nepomyslel, že nedejbože miluju kosmetiku (když už tam jdu rozcuchaná s rozmazanou řasenkou, ale krásně upraveným obočím). Překvapilo mě trochu i složení vystavovatelů. Čekala jsem víc pečující a dekorativní kosmetiky, z mého pohledu vládly laky na nehty. Být lakový nadšenec, tak jásám, ale protože sotva zvládám nehet nalakovat bezbarvým lakem, aniž bych si při tom slepila všechny prsty k sobě, tak mě všechny ty třpytky a gely nechávaly poměrně chladnou.


Jak bych páteční výlet na Interbeauty Prague 2016 hodnotila? Vůbec nevím! Nemám z toho špatný pocit, překonala jsem své úzkosti z veletrhů (teda asi tak na hodinu) a odnesla si produkty z Havlíkovy přírodní apotéky, do kterých jsem se okamžitě zamilovala. Taky jsem si nabrala spoustu letáčků, protože jsem myslela, že když takto vkročím na území znuděných vystavovatelů, budu oslovena. Tato taktika se neosvědčila. Mé přesně cílené otázky ("To je přírodní kosmetika? Co máte za výrobky? Máte cukrový peeling"?) se taky nesetkaly s přílišným nadšením. Krom letáčků jsem si odnesla celkem TŘI vzorečky, což mě překvapilo asi nejvíc, protože já být kosmetikou, tak po návštěvnících vzorečky a letáčky házím ve velkém. Má představa, jak pak budu ve vzorečcích plavat jako Kačer Skrblík, se taky nenaplnila. Myslím, že do příštího roku své trauma zapomenu, zase někam vyrazím a budu se cítit hloupě, že si dovoluji obtěžovat chudáčky vystavovatele během jejich pracovní doby.


Co vy a veletrhy? Chodíte? 
Byli jste na Interbeauty? 



pátek 22. dubna 2016

Sakura v kelímku aneb Pleťový krém Dermacol


Mám ráda Dermacol. Než jsem se pustila do tajemných vod Alverde, Weledy & spol. byl Dermacol jednou z hlavních značek mé péče o pleť. Protože se řídím pravidlem růžová = sázka na jistotu, zásadně jsem si vybírala růžové pleťové krémy. Třeba Pleťový krém s extraktem z květů třešně Juicy & Beauty od Dermacol. Ty kvetoucí třešinky jsou na jaře zrovna příhodná věc, krásně voní, takže bylo jasné, že můžu od Dermacolího krému hodně očekávat.


Krémík má přízvisko zvláčňující a popisek slibuje zpevňující a hydratační účinky, vitamín E, máslo karité, ochranu pleti před UV zářením a její regeneraci. Vždycky čekám, kdy na mě vyskočí i ochrana před ufony, regenerace bankovního účtu nebo svatba do roka a do dne, takové zázračné účinky mají krémy na pleť!


Co ten třešňový krém tedy umí? I když by se mohlo zdát, že je třešňový krém ideální na jaro, já ho naopak používala na podzim a přes zimu, protože je pěkně hutný. Líbilo se mi na něm, že je jemný, dobře se vstřebává a hydratuje přes noc i přes den. Na pleti mi nedělal žádnou neplechu a před objevením přírodní kosmetiky jsem ho používala řadu let.


Krém má jemně růžovou barvu a krásnou kytičkovou vůni, jakou ucítíte na jaře pod rozkvetlým stromem. Rozhodně ho můžu doporučit, i když za poslední měsíce, kdy mám kvůli pleťovému krému od Yves Rocher peorální dermatitidu, se bojím doporučit cokoli komukoli. Berte mě proto radši na lehkou váhu. Sami musíte dobře vědět, co vám sedí a co je pro vás dobré.




středa 20. dubna 2016

Krémový korektor od Alverde


Zase až tak moc se nemejkapuju. Jedna jsem líná, druhak se mi nechce, třeťak si radši ráno o dvacet minut přispím. Ale někdy (hlavně po konzumování velkého množství čokolády) se mi udělají na pleti pupínky, které je potřeba schovat. Už takhle vypadám sotva na dvacet, s pupínky pak vypadám jako když právě přicházím do puberty. I řekla jsem si, že vyzkouším nějakou přírodní dekorativku a pořídila si krémový korektor od Alverde


Schválně, jaká vám přijde barva korektoru na obrázku? Pěkná? Tmavá? Moc růžová? Pleťová? Vhodná? Zkoumala jsem barvičky docela dlouho, protože testry zrovna nebyly. Vzala jsem si nakonec odstín 10 Natural beige, která při poměřování s mou pletí vypadala nejpřirozeněji. Ale ouha! Korektor je na pleti asi o tisíc odstínů světlejší a vůbec barevně neodpovídá tomu, jak vypadá. Schválně koukněte na swatch a řekněte mi, jestli jsem barvoslepá.


Ať je to jak chce, korektor je na mé pleti mnohem světlejší a růžovější, takže jsem se sekla a teď mám doma něco, co mi barevně vůbec neodpovídá. Nebylo by to poprvé, podzimní limitovaný pudr taky od Alverde mám zase moc tmavý. Alverde, Alverde, ty má dáváš zabrat!


Kromě toho malého faktu, že mám špatný odstín, je jinak krémový korektor Alverde super. Má překvapivě výborné krytí a dlouhou výdrž. Statečně ho používám a buď poťupkávám tak dlouho, až není bílé kolečko na mé tváři tak nápadné, anebo ho překryju ještě makeupem. Červené pupínky jsou hned pryč a nemusím se bát, že za chvilku zase vykouknou ven. Barevnou nevhodnost je možné využít i k nepřirozenému vykreslení kruhů pod očima, pokud aspirujete na simulanta roku a rádi byste se z něčeho ulili výmluvou na to, že vám není dobře.


Odstín 10 Natural Beige je vhodný pro narůžovělé bledule. I já se s ním nějak vypořádám, i když jsem se se svým barevným typem sekla. Příště si počkám na testery, protože je to opravdu dobrý produkt a věřím, že bych z něj byla ještě nadšenější, mít správný odstín.



pondělí 18. dubna 2016

Jarní očista dočista s Dr. Popovem

Je jaro, ptáčci zpívají, stromy kvetou a voní, travička se zelená, pejsci rozdováděně pobíhají parkem, slunce svítí, lidé se smějí a já jsem unavená, chce se mi pořád spát, nic mě nebaví a nejradši bych zalezla do pelechu a na několik let si schrupla. Nejsem velký fanoušek newsletterů a zásadně všechny, co mi chodí, odhlašuji, a pokud nemají správně uvedené odhlašovací tlačítko, tak jim dokonce píšu a říkám, ať si to tam ze zákona doplní. Ale na některé kliknu, třeba na ten od šťáv UGO, který mi přišel na začátku dubna a hlásal slogan Očista dočista. To potřebuju! Tyjo, tři dny očistných šťáv za patnácet, to potřebuju? To je přece cena patnácti obědů! Co když mi nebudou ty šťávy chutnat? Zeleninové jsem ještě nikdy neměla a jednou jsem se málem pozvracela z rajčatové. No, hm, tak jak bych tu očistu provedla? 

I vzpomněla jsem si na sebe vloni, kdy jsem u Bebe vyhrála Originální balíček k pročištění organizmu od Dr. Popova. Vzpomněla jsem si, že si vlastně už dlouho schovávám do záložek všechny roztodivné a úžasné čaje a tinktury od Dr. Popova a řekla jsem si, že není lepší čas, než začít hned. Při projíždění eshopů většinou dávám do košíku úplně všechno, co se mi líbí, načež přichází zásadní rozhodnutí nakonec podle ceny. Postupně jsem naházela do košíku celkem 7 různých produktů. Děsíce se finálního rozhodování mezi tinkturami a čajíky, které všechny potřebuju, jsem otevřela nákupní košík a nevěřícně koukala, že všechny tyhle preparáty mě stojí ani ne třicet procent ceny odšťavné kúry u Uga. HAHÁ! BERU VŠECKOOO!


Objednávala jsem ve čtvrtek a dlouze se zamýšlela, jestli napsat doručovací adresu domů, nebo si to nechat přivézt PPLkem do práce, kde jsem každý den. Nakonec jsem balíček napsala na adresu domů. V sobotu ráno jsem se probudila a v telefonu na mě blikla SMSka - za chvíli vám přivezeme balíček, vaše PPL. COŽE? Co je za den? Chvilku jsem panikařila, že jsem si spletla dny a je teprve pátek nebo už pondělí (občas se mi to totiž stává), ale ne, opravdu byla sobota a opravdu mi balíček přivezli. Nevěřícně jsem pak převzala barevnou krabičku od Dr. Popova a vrhla se na rozbalování. Tu rychlost musím říct ještě jednou. Ve čtvrtek o půl osmé jsem objednala a v sobotu v jedenáct nula pět jsem balíček držela v ruce. Neskutečné!


Jarní detox jsem výběrem produktů zaměřila na játra, odkyselení organismu a potlačení stresu. Všechno to jde totiž ruku v ruce. Nyní přichází na řadu teorie alá babské moudrosti. Od dob, kdy jsem byla malá holčička, mám zvětšená/ztučnělá játra, ale nikdo neví proč. Pravidelně způsobuji záchvaty smíchu u své srdíčkové doktorky, která nemůže pochopit, jak můžu mít ztučnělá játra, když nejsem tučná (její slova, která vždy potěší, protože já si tučná přijdu, hlavně na nohách a v létě, ale asi to není tak zlé). Játra čistí organismus a mají za úkol jeho detoxikaci. Kdo má nemocná játra, ten je vzteklý, hněvivý, výbušný, bručoun, trpí výkyvy nálad, melancholií... Zdravá játra = zdravá mysl.


Odkyselení organismu je další krok v mé další očistě, protože mi na sonu vychází pravidelně překyselený žaludek. Nikdo mi neřekl proč, ale typovala bych, že je to za á spojeno s játry a za bé, že jím prostě hodně sladkých věcí. Těmi ale nemyslím jen čokošky a bombošky, ale i takový banán, po kterém mám někdy po ránu kyselý pocit v tlamči. A kafe. Spousty kafe. A mléčné výrobky. Prostě samé kyselé záležitosti.


Potlačení stresu je tutovka. Radši bych teda stres nepotlačovala, ale vyřešila, protože z dlouhodobého hlediska je potlačování syndromů asi stejně účinné, jako ovazovat zlomeninu pampeliškovými listy. Stres a játra jdou ruku v ruce. Když je tělo ve stresu, navozuje "bojový" režim, přestává trávit a tvořit nové buňky a soustředí všechnu energii na přežití. Jak by se mohl čistit a detoxikovat organismus, když je tělo v bojové stresové pozici, která odchod škodlivých látek z těla nedovolí? A propos stres je taky strůjcem řady civilizačních chorob.

Pouštím se tedy odvážně do zlepšení imunity, detoxikace a očisty svého těla a uvidíme, co mi tahle jarní kúra přinese.





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...