Neznám nic náročnějšího, než vlastní rozhodovací proces. Jsou dny, kdy mám hned od rána jasno. Vím, co si dám k snídani i na svačinku. Vím, co si vezmu na sebe. Během oběda vím, co si vybrat z poledního meníčka. Dokonce i vím, co jsou v práci moje priority. Takových dnů je ale poskrovnu. Většinou jsem tuze nerozhodná. Každé ráno vstávám ve stejný čas a mám přesně 37 minut na odchod z domova. Dřív jsem si nechávala skoro hodinu, ale během několikaměsíčního léčení peorální dermatitidy jsem se přestala malovat a tudíž nabrala dobrých 15 minut spánku navíc. Teď už se zase z vesela maluji, ale o těch 15 minut navíc se připravit nehodlám. Místo toho volím mezi líčením a snídaní (oboje se dá totiž stihnout i po příchodu do práce). Někdy mám efektivní dny a stihnu úplně všechno, jindy se sotva stačím obléct. Většinu dní (a s podzimem a nadcházející zimou je jich čím dál víc) jsem zpomalená a nerozhodná. Nevím, jestli sukni nebo raději kalhoty, jestli svetr nebo mikinu. Tyhle malé rozhodovací procesy naštěstí nejsou nijak zásadní a nakonec je to vlastně jedno.
Co mi rozhodně jedno není, nebylo a nebude je design vlastního bydlení. V poslední době ho řeším a momentálně mě čeká výběr příslušenství do koupelny. Dřív bylo ve zvyku brát to, co dům dál. Poličku od babičky, skříňku z dětského pokojíčku, koš na prádlo z výprodeje a ručník z tomboly. Není na tom nic špatného a ve velké míře to ušetří i samotné rozhodování. Chcete-li to mít doma hezké, není zbytí a musí se rozhodovat. Ladíme do dřeva? Koupíme nový nábytek do koupelny, nebo prolezeme antikvariáty? Při mém zpomaleném rozhodovacím procesu se snažím řídit několika pravidly, která jsem pro vás dnes sepsala.
 |
| Zdroj |
Každý správný projekťák vám na začátku řekne dvě věci. Stanovte si cíl a budget. Je jedno, jestli jdu na velký nedělní nákup, jestli vybírám dovolenou nebo jestli vybírám předložku před vanu. Na začátku potřebuji vědět cíl a sumu peněz, kterou jsem ochotná investovat. Pokud je mým cílem koupelna ze zlata a démantů, ale v kapse mám dvě pětky, sotva se mi něco takového povede. Pro mě je stanovování cílů poměrně náročný proces, ale jakmile vím, co chci, je následné rozhodování mnohem jednodušší.
2. V jednoduchosti je krása
Všimli jste si někdy, jak se cítíte v přeplácané místnosti? Přesně si vybavuji byt u pratetičky, která je sběratelka vzpomínek. V místnosti jsou husté koberce, které pohlcují světlo. Na čalouněných křeslech přehozy a dečky. Na stole ubrus a na ubruse ještě pletené prostírání. Tu je sbírka cibuláků, vedle obraz s loukou. V koutě je gramofon a vitrína s keramickými postavičkami. Na ledničce sbírka pohledů a obrázků od vnoučat a pravnoučat. Na stěnách fotky. Na židlích polštářky. Člověk neví, kam dřív koukat. Všichni tu býváme značně roztěkaní a neklidní. Celková atmosféra je "babičkovská" a útulná, ale moc dlouho bych tam nevydržela. Ve své vlastní domácnosti preferuji hlavně světlo. Útulnost pro mě nespočívá v běhounech, ale v jednoduchosti. Nepotřebuji patnáct poliček, stačí mi jedna funkční. Se stejnou rozvahou doporučuji přistupovat i při výběru dekorace do domácnosti.
3. V maličkostech poklad se ukrývá
V kabelce nosím penálek, do kterého se vejdou tři propisky. V tom penálku mám mrňavou gumovou kočičku. Bez té kočičky nedám ani ránu. Nejen, že hlídá propisky, ale je to i talisman proti trudomyslnosti. Pohled na legrační gumové koťátko je někdy víc, než celá estráda vtipů. Je to maličkost, kterou mám ráda. Propisky se mění a pravděpodobně i ten penál jednou vyměním, ale koťátko zůstane. Potrpím si na maličkosti - v tomto případě na doslovné maličké gumové zvířátko. Stejně přistupuji i k zařizování místností. Nepotřebuji mít na zdi tapisérii, stačí mi hezký květináček na stolku. Nebo dřevěná krabice na kapesníky. Rozhodně si nepotrpím na "lapače prachu", takže i každá maličkost, kterou mám, musí splňovat nějaký ten funkční účel. V koupelně mám třeba sadu hrnků na kosmetiku - v největším hřebeny, v menším kartáčky a pastu, v nejmenším štětce. Je to drobnost, která místnost hezky doplní.
4. Zrcadlo, zrcadlo
 |
| Zdroj |
V práci máme malou koupelničku. Nad umyvadlem visí taková ta klasická plastová skříňka se zrcadlem uprostřed a dvěma otevíracími křídly, na kterých jsou také zrcadla. Skříňka je umístěná tak vysoko, že je mi v zrcadle vidět jen temeno hlavy. Ono by to zase až tolik nevadilo, přeci jen nechodím do práce kvůli pohledu do zrcadla. To mi připomnělo, že jsem se chtěla tuhle podívat v práci do zrcátka (samozřejmě, že mám jedno pěkné větší v šuplíku), poslepu jsem nahmatala objekt, slavnostně si ho dám před tvář a k mému obrovskému šoku jsem se místo do zrcátka upřeně zadívala na poznámkový blok.
Koupelnová zrcadla se mi naštěstí vybírají dobře, spíš jejich umístění je docela věda. Nemám koupelnu dost velkou na to, aby se mi tam vešlo veliké nástěnné zrcadlo, proto jsem volila poloviční, které je umístěno tak, že se při odstupu vidím skoro celá. Dalším problémem, na který je třeba myslet už při výběru bydlení, je osvětlení. Nikdo mi nebude nalhávat, že umělé osvětlení vydá za přirozené denní světlo (hlavně při líčení).
5. Funkčnost nade vše
Ani ta nejkrásnější skříňka si mě nezíská, pokud nebude mít dostatečný úložný prostor. Před nějakou dobou jsem snila o minimalismu, jednom mýdlu a kokosovém oleji, který by zastoupil všechny krémy. Dnes sním o prostoru, kam schovat všechny lahvičky, tubičky a krabičky. Na poličce se na ně práší a návštěvy o mě hned nemusejí vědět, že jsem kosmetický fanatik. Dřív jsem využívala třeba krabičky od starých krémů (do nich jsem si dávala rtěnky), dnes se snažím všechno schovávat do skříní. Zatím mám takovou jednu historickou, kterou nám přenechal předchozí majitel a která není špatná, ale rozhodně není nafukovací, proto zkoumám kdejaký katalog a hledám dál.
Troufám si směle tvrdit, že se všech 5 předchozích rad nevztahuje jen na zařizování bytových prostor, ale i na "zařizování" pořádku v myšlenkách. Stejný proces by se dal aplikovat i do jednoho dne:
1. Co mám dnes v plánu a kolik mám na to peněz?
2. Nemá smysl nakupit všechny problémy na jednu hromadu, ale stačí mi vybrat tři. Lepší tři hotové, než deset rozdělaných.
3. Stanovení odměn a krátkodobých cílů. Budu motivovaná, když si dám za hotový úkol flapjack s pekanovými ořechy? (moc dobrá věc) Ať je tedy má motivace v maličkostech.
4. Zrcadlo vezměme jako metaforu pro pomůcky. Pomáhá mi při psaní hudba? Potřebuji při čtení dokumentů něco žmoulat v ruce? Je spousta věcí, kterými si můžeme pomoct třeba k lepšímu soustředění. Teď na podzim si vždycky ulovím pár kaštanů, které nosím po kapsách a žmoulám je ve stresových situacích.
5. Kdy se mi pracuje nejlépe? Učí se mi dopoledne lépe, než večer? Píší se mi eseje nejjednodušeji v podvečer? Uvědomit si své přednosti je prvním krokem k efektivitě. Každý jsme jiný. Mi se nejlépe píše ráno a k večeru, během dne pak mám fázi "pasivní", kdy naopak vstřebávám informace. Především během studií se mi takovéhle denní plánování (nebo jak se tomu hezky říká time management) osvědčilo.
1. Co mám dnes v plánu a kolik mám na to peněz?
2. Nemá smysl nakupit všechny problémy na jednu hromadu, ale stačí mi vybrat tři. Lepší tři hotové, než deset rozdělaných.
3. Stanovení odměn a krátkodobých cílů. Budu motivovaná, když si dám za hotový úkol flapjack s pekanovými ořechy? (moc dobrá věc) Ať je tedy má motivace v maličkostech.
4. Zrcadlo vezměme jako metaforu pro pomůcky. Pomáhá mi při psaní hudba? Potřebuji při čtení dokumentů něco žmoulat v ruce? Je spousta věcí, kterými si můžeme pomoct třeba k lepšímu soustředění. Teď na podzim si vždycky ulovím pár kaštanů, které nosím po kapsách a žmoulám je ve stresových situacích.
5. Kdy se mi pracuje nejlépe? Učí se mi dopoledne lépe, než večer? Píší se mi eseje nejjednodušeji v podvečer? Uvědomit si své přednosti je prvním krokem k efektivitě. Každý jsme jiný. Mi se nejlépe píše ráno a k večeru, během dne pak mám fázi "pasivní", kdy naopak vstřebávám informace. Především během studií se mi takovéhle denní plánování (nebo jak se tomu hezky říká time management) osvědčilo.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář ♥