Ratanhová zubní pasta od Weledy

První přírodní zubní pastu jsem vyzkoušela od Plevů. Vůbec jsem do té doby netušila, že něco takového existuje. Myslela jsem si, že pasta na zuby prostě pálí, chutná jako hodně koncentrovaná mentolka a hodně pění. Že není pěna pro vyčištění zubů to pravé ořechové, jsem se dozvěděla od zubaře až jako velká (protože právě ta pěna zabraňuje kartáčku, aby se dostal tam, kam potřebuje). Pak jsem objevila zubní pastu od Alverde a jedu ji od té doby ve velkém. Při vybírání produktů ke zkoušení od Weledy jsem si všimla, že mají na kontě taky několik zubních pastiček. Čas od času mě zlobí dásně a dělá se mi zánět. Dřív to bývalo ze zubních past, i proto jsem přešla na přírodní variantu. V takové bolavé chvíli okamžitě šahám po šalvěji - nejúčinnější přírodní lékárna. Kloktám a za pár dní mám po bebíčku. K tomu cumlám kokosový olej a světe div se, pomáhá to. Občas se mi zánět objeví, když prodělávám nějakou nemoc. Zářijová chřipka si našla i mě a nedostatek vitamínů se projevil bohužel i v pusince, mohla jsem tak vyzkoušet účinky Ratanhové zubní pasty přímo v nesnázích.

Když jsem se dozvěděla, že se zubní pasta vyrábí z ropy (stejně jako žvejky a spousta dalších věcí), polila mě hrůza. Ne, že bych složení produktů nějak zvlášť rozuměla, ale na složení téhle pasty od Weledy jsem se ze zvědavosti podívala. A nejsem z toho o nic moudřejší :D Pro zajímavost těm, kteří tomu rozumějí líp, než já:

Voda, uhličitan vápenatý, glycerin, křemičitan hořečnato-hlinitý, alkohol, aroma*, extrakt z kořene krameria triandra, myrhová pryskyřice (myrha), xantanová guma, glycyrrhizát amonný, limonen* 
*z přírodních éterických olejů

První reakcí, když jsem ratanhovou pastu vybalila, byla směs zděšení a nadšení. Trochu jsem se lekla barvy. Proč? Protože je fialová. Nevím, jak vy, ale já fialovou pastu na zuby ještě neměla. Fialová patří k mým nejoblíbenějším barvičkám, zároveň ji ale u zubních past neočekávám. Toto poznávání nových věcí, překračování naučených hranic a objevování nečekaného mě hrozně baví. 

Barvička "náplně" je tedy fialová. Celá pasta má stejný design, jako ostatní weleďácké klasiky. Hliníková tuba se dobře vymačkává, pasta na plastovém víčku hezky stojí, což oceňuji, když ji pokládám na poličku, a celé se to ještě schovává v papírové krabičce. Barevně je pasta laděná do bílo červené, což mi evokuje nějaké lékařské prostředí. Tím také stoupá má důvěra v magickou sílu pasty, která má stejnou barvu, jako moje oblíbená rtěnka od Jeffreeho Sagittarius. 

Chuť? Zajímavá ve všech pozitivních smyslech, které toto slovíčko může mít. Je taková jemná, trochu nasládlá, kousek železitá, neobtěžující, maličko svěží a jemná. Slabě vám připomene mátu s nějakým sladkým bonbonkem, obsahuje totiž éterické oleje z máty. Co vás může taky při prvním (druhém, ale i desátém) čištění překvapit je to, že pasta nepění. Ale vůbec. Už ale víme, že ten pěnivý sulfát vlastně vůbec není potřeba (četla jsem to DOKONCE v nejnovějším DM časáku).

Co na té pastě vlastně je to "vončo"? Kouzlo ukrývá výtažek z kořene jihoamerické ratanhy (Krameria triandra). Díky tomu má pasta stahující účinky a napomáhá předcházet krvácení z dásní. Čistící účinky neleží na bedrech pěny, ale plavené křídy. Pasta je vhodná na citlivé zoubky a dásně, které mají sklon ke krvácení. 

Ratanhovou pastu jsem nejdřív zkoušela velmi obezřetně, protože jsem se logicky bála, že by mohla udělat víc škody, než užitku. Znovu se ale potvrdilo, že Weleda fakt umí. Dásně, rozbolavěné zánětem, se stáhly a vyléčily, teď mám dokonce pocit, že i zesílily. Důležité pro mě je i to, že pasta nedělá svůj přesný opak (jako spousta "drogérkových" past, které "doporučuje 9 z 10 dentistů" z reklamy), tedy že mi ten zánět nezpůsobuje. Určitě ji tedy můžu doporučit všem, kteří na záněty papule trpí stejně, jako já, mají citlivé zoubky a dásně a hledají, co by jim ulevilo a pomohlo. 

Zubní pastu seženete třeba v eshopu Weleda za 139 korunek. Já už se teď dávám do zkoumání, co dalšího na zoubky od nich vyzkouším.

Jakou používáte zubní pastu?