Google+

středa 14. února 2018

Bejt singl

Koukám se z okna kanceláře, jak venku svítí sluníčko. Dneska jsem už byla dvakrát na procházce, abych doplnila trochu vitamínu D. Mám ho totiž málo. Normální je 30, já mám 12. Čeho, to nevím. A tak jsem se rozhodla, že je čas to všechno začít pomalu měnit. Ani těch 10 tisíc kroků denně nedám. Dám polovinu a v devět padám na držku únavou. Moje první dnešní dopolední procházka byla za kamarádkou. Bydlí pět minut chůze od kanceláře. Přijdu k ní před barák, hledám zvonek. Není, píšu, že jsem tady.
"Jsem v práci, psala jsem, ať přijdeš ve středu."
Aha. Dneska je totiž úterý. Ale mám pocit, jako by tenhle týden trval už strašně dlouho. Dneska je to celý zvláštní.

A zítra je ten Valentýn.

Už čtrnáct dní mám rozepsaný tenhle článek, ale pořád jsem nepochopila, o čem vlastně chci psát. Neuchopila. V poslední době jsem viděla pár blogerkovských článků o tom, že jsou singl. Že jsou bez emocí. Že je to těžký. Že najednou nevědí, co mají dělat. Občas z toho mám pocit, že bejt singl je nějaká nemoc. Jako kdyby to určovalo všechna naše životní rozhodnutí. Jako by bejt sama znamenalo, že je člověk v něčem méněcenný.

Určuje to něco, ale nemělo by to určovat nás. Kdo jsme. Kde chceme být. Kolik toho chceme v životě dokázat.

Vůbec tomu, co ty holčičky píšou, nerozumím. A je úplně jedno, jestli jsem nebo nejsem singl. Je to proto, že umím být sama a radši přemýšlím nad tím, jestli jsem šťastná, než jestli jsem s někým. Protože bejt šťastná s někým ještě neznamená, že jsem šťastná doopravdy. Chápete, kam tím mířím? Nejdůležitější pro sebe samé i pro všechny budoucí i současné vztahy, je mít spokojeno v srdíčku. Ne nadarmo říká velký filozof RuPaul If you can't love yourself how in the hell you gonna love somebody else? Můžu mít ráda, když sama sebe ráda nemám?

Nejdřív jsem chtěla tenhle článek napsat filozoficky o tom, jak na tom, že někdo někoho nemá, nic špatnýho není. Pak jsem ho chtěla napsat vtipně, jakože je super být singl, protože si člověk může dát večer třeba celej dortík (nebo čočkovou polívku), nemusí zatahovat břicho a když si neoholí nohy, no co. Jenomže když máte někoho, s kým si ten dortík po čočkovce můžete dát, nezatáhlý břicho nikdo neřeší a nohy si nakonec neholíte ani jeden... Pak bych mohla psát i o tom, proč je to smutný. Že jste na všechno sami. Že se nemáte komu vypovídat. S kým jít do kina. Jenomže tohle všechno jsou jenom generalizovaný lži, který takhle nefungujou. Protože sice můžete být ve vztahu, ale on s vámi stejně nikam ven jít nechce a už vůbec nepotřebuje slyšet vaše historky o tom, co říkala kolegyně v práci. Nebo naopak nikoho nemáte a užíváte si to tak mocně, až vám zadané kámošky závidí.


Takže tohle nakonec vůbec nebude zamýšlecí a moudrý článek. Je to jen takový shluk myšlenek na tohle téma, které nemá řešení. Copak jsem snad někdo povolaný, kdo by vám měl radit o tom, co ve svém životě dělat? Zvlášť, když sama občas nevím.

Pokud se trápíte tím, že jste singl a ještě ke všemu teď na Valentýna, zamyslete se nad tím, proč vás to tak trápí. Protože všechny kámošky někoho mají a můžou si dávat fotky na Instáč? Protože toužíte po lidské pozornosti? Protože je vám smutno a chtěli byste se k někomu přitulit? Protože vám v srdíčku něco chybí? A nebylo by fajn, kdyby vám v srdíčku radši hořel plamen zapálení pro něco jiného?

Do dušičky vám nevidím a nevím, co je ta temná potvůrka, která vás hlodá a trápí. Ale vím, že dokud tohodle sabotéra nepřeperete, je jedno, jestli budete singl nebo ve vztahu, pořád to bude stejné. Alespoň u mě to tak je. Kolikrát se vám stalo, že jste se nedokázali smát s ostatními, protože vám prostě nebylo veselo? A tak je to i s láskou. Pokud ji nedokážete dám sama sobě, těžko se vám bude rozdávat všude okolo.

A teď by mělo přijít to závěrečné shrnutí. Místo toho jsem se slavnostně polila kafem a jako strejda Sokrates vím, že vlastně nic nevím. Ale dokud nepoznám pořádně sama sebe, budu jen bloudit v kruhu a opakovat stále stejné chyby kolem dokola. A dokud se z nich nepoučím a z toho bludného kolečka nevyskočím, nebude mi dobře. Tak ať je nám prosím hlavně dobře na tom srdíčku. 



čtvrtek 8. února 2018

Čoko maska na unavenou pleť


Omlazující čokoládová maska pro unavenou a namáhanou pleť. Nechme chvilku tenhle název rezonovat v našich hlavičkách. Omlazující - to je přesně to, co potřebuji, protože se po té vleklé a nijaké zimě cítím zestárlá tak o sto let. Čokoládová - proboha ano, dejte mi cokoli čokoládového, co sladce zavoní a doplní mi energii, kterou mi ta zima nezima vysává z těla. Unavená a namáhaná pleť - tak jasně, že ano! Unavená jsem už od chvíle, kdy musím vylézt z postýlky a namáhaná taky, když se musím v práci usmívat, i když se mi vůbec nechce. To je hrozně únavné. Všechno tohle dohromady na mě zavolalo mocným haló z eshopu Krásná každý den. Se značkou Joik se v poslední době seznamuji čím dál tím víc a zatím jsem byla spokojená. Vyzkoušela jsem čokoládový balzám na rty, kávový a vanilkový peeling a jako dáreček jsem dostala perníčkovou svíčku. Čokoládová maska na pleť zněla tak strašně krásně, že jsem jí prostě musela otestovat.  


Když jsem masku vybalila z krásně zabaleného balíčku, chvilku jsem byla hrozně překvapená. Nevím proč jsem si myslela, že to bude už hotová namíchaná blátíčková tekutá maska. Ale kdeže! V krabičce je prášek. Což je mnohem užitečnější, protože díky tomu maska vydrží víc použití, když si k ní tu tekutou část přidám až doma. 


Ve složení najdeme marocký jíl, který je na pleť úplným zázrakem. Vytahuje nečistoty a přebytečnou mastnotu, tonizuje a omlazuje pleť. Spolu s ním je tam i sušené mléko, takže bacha, všichni, kdo mají intoleranci na laktózu, tuhle masku nepapat! :D Sušené mléko má změkčující a vyhlazující účinky. K tomu je tam i lžička medu, který má antibakteriální účinky, hydratuje pleť a zklidňuje ji. Pokud jste saunoví fandové, tak si s sebou můžete vzít do sauny právě med a potírat se jím. Pokud si vezmete zcukernatělý, tak si k tomu ještě uděláte super peeling. Tím, jak se vám v sauně zapotí pokožka a roztáhnou póry, se vstřebá i víc živin z medu. To jen tak bokem :) Poslední a za mě nejdůležitější složkou je kakaový prášek, který obsahuje, stejně jako čokoláda, spoustu antioxidantů a vitamínů, které vyživují a rozzařují pleť. Tajemství celé masky spočívá v téhle kouzelné kombinaci ingrediencí, které jsou doslova bomba na pleť. Jíly miluju, ty spolehlivě vytáhnou nečistoty snad ze samotného pekla. Med je na pleť taky skvělý. A kakao? No sem s ním!


Masku připravuji jako jiné klasické práškovky. Smíchám ji s vodou. Používám obyč vodu z kohoutku. Jiné práškové masky míchám třeba s květinovou vodu, ale u téhle čokoládové mi to přijde škoda, abych nenarušila tu skvělou čokoládovou vůni. Maska voní jako pravé kakao. Ne Granko, ale takové to pravé raw hořkosladké kakao. Mňam! Na pleť se nanáší hezky. V kašičkovitém stavu se s ní dobře pracuje, hezky se roztírá a během chvilky začne na pleti usychat a díky jílu vytahovat všechny ty špíny a stresy. Když zaschne, tak netahá a pleť po ní nepne.


Nanáším jí zhruba jednou do týdne a většinou před tím, než si jdu umývat vlásky. Šupnu pak celá do sprchy, masku smývám rovnou tam. Jde lehce a bez problémů.

Rozepsala jsem se rovnou o složení a použití, ale úplně jsem zapomněla popsat krabičku! Ta je plastová se šroubovacím víčkem. Pod víčkem je ještě odendávací plastová zábrana, aby se maska nevysypala ven. Všechno je bytelné, užitečné a funkční. 


Musím přiznat, že tím, jak podobné masky používám už dlouho a pravidelně, tak žádné okamžité změny nemůžu testovat. Hodnotím proto třeba to, jestli mě maska na pleti štípe nebo moc táhne, protože mám pleť citlivou, jestli se mi neudělá vyrážka nebo se neosypu pupínky. Jestli nemám víc ucpané póry. Všechno tohle je totiž projevem nefunkční nebo nesprávné kosmetiky. Když se nic takového neobjeví, tak vím, že je všechno v pořádku a maska pokračuje v udržování toho, co nastavila nějaká minulá. Takže ano, za mě čoko maska funguje, protože mi pleť harmonizuje, vyživuje a zbavuje přebytečného mazu. Díky své čokoládovosti spolu trávíme hodně příjemné chvilky. Ona vyživuje, já sosám příjemnou vůni a společně se na sebe vždycky těšíme. Nejvíc musím odolávat, abych trochu neochutnala :D 



neděle 4. února 2018

Suchý šampon od Alverde


Najít dokonalý suchý šampon, který by vlasy odmastil a přivedl zpět k životu, je psychicky náročný proces. Svěřujete totiž svou ranní hlavu kouzlu schovanému v lahvičce a doufáte, že se vám ráno povedou zamaskovat stopy neumytého hára. Používám teď dva suché šampony - jeden jsem si vyrobila sama z kakaa a bílého jílu, druhý koupila v DMku od Alverde. Počkat, vlastně mám teď tři! Třetí jsem dostala na snídani s Procter & Gamble a je od Aussie.

Alverďácké produkty mají v mé kosmetické rutině velké zastoupení. Používám je doslova od hlavy až k patě, takže když jsem viděla, že mají na kontě i suchý šampon, musela jsem si ho vzít. A rozhodla jsem se, že ho budu používat, co to stojí. I kdyby to byl nejhorší produkt na světě. A že to někdy není úplně jednoduché...


Doufám, že přes zimu oceňujete mé umělecké tmavé noční fotografie! Říkám tomu ochrana proti kopírování a krádežím. Kdo by kradl ošklivé fotky? :D Alverde suchý šampon je takový maličký skřítek v bílé plastové lahvičce, který vypadá hrozně obyčejně. Má šroubovací víčko a sypátko. Sypací suché šampony mi ze záhadného důvodu vyhovují mnohem víc, než ty ve spreji. Nevím přesně proč. Možná proto, že u těch ve spreji mám pocit, že je nemám dostatečně pod kontrolou? Nebo to je možná proto, že už jsem si odvykla na všechny chemické vůně, takže když jsem se poprvé nasprejovala tím od Aussie, měla jsem pocit, jako bych se mi doma objevila celá parfumérka.


Suchý šampon má takovou jemnou pudrovou vůni, žádná zvěrstva. Je překvapivě bílý. V tom tkví jeden z největších nevyřešených problémů vlasových dějin - BÍLÉ suché šampony! Tuším, že Batiste už má nějakou řadu pro brunetky, ale nezkoušela jsem, takže nevím, jestli ten bílý prášek obarvili. A přitom stačí přihodit kakao a voilá, místo bílých fleků jsou na hlavě hnědé.


Suchý šampon používám několika způsoby. Někdy si naklepu množství, které potřebuju, do dlaní, následně vmasíruju do vlasů. Někdy klepu z lahvičky přímo na šošolku. U prvního způsobu se lépe koriguje rozmístění množství a předcházení bílým flíčkům. Často dávám suchý šampon na noc, protože se v noci dostatečně povrtím, aby mi bílé šmouhy do rána zmizely a rozprostřely se. A poslední způsob použití asi známe všechny - v naprosté panice ráno tři minuty před odchodem do práce. V lednu jsem už na svou ranní líčící rutinu rezignovala a protože máme v kanceláři koupelnu se sprchovým koutem, hlavu jsem si prostě umyla až ráno tam :D Ó a pozor, test čtenosti! Jakou nejbláznivější věc jste udělali v práci?


Účinek? Vlasy zhrubnou. Jsou hrozně hrubé a na omak až nepříjemné. Jakoby zafixované do jednoho účesu, který ale drží jak přibitý. Úplně změní svou přirozenou strukturu a stane se z nich takový hrubý nepoddajný provázek. Účes jsem zmiňovala proto, že tenhle šampon fixuje lépe, jak kdejaký lak nebo tužidlo. Ale brrr, je to hrozně nepříjemný pocit, co s vlásky dělá. Fakt z nich vysaje veškerou mastnostu a zafixuje je v takovém podivném skupenství, dokud si je řádně neumyju šamponem. Na začátku jsem z toho byla ve velkém šoku. Tohle mám používat? Ale jako vždycky jsem si zvykla a dneska už to ani nevnímám. Po suchých šamponech mi vlasy hrubnou vždycky (kromě toho jílovo kakaového).


Suchý šampon od Alverde svou práci odvede, o tom žádná. Sice vypadá, že je prťavý, ale je to další z produktů hrnečku vař, takže po roce (?), co ho mám, pořád vesele sype a sype a sype. Ale jestli si ho znovu pořídím, až dosype? To nevím.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...